Touto úvodní částí, cyklisticky řečeno „prologem“, zahajujeme seriál reportáží z etapového závodu profesionálů, Vuelta Dominicana, na který za pár hodin odlétá jeden z nejlepších handicapovaných cyklistů světa, úřadující mistr světa a paralympijský vítěz, Jiří Ježek. Pravidelně vám budeme přinášet postřehy z tohoto výjimečného závodu pod názvem „Dominikánský deník Jiřího Ježka“.
1. Jaký je závod VUELTA DOMINICANA?
Jedná se o desetidenní profesionální etapový závod, taková středoamerická obdoba našeho známého Závodu míru. Závod má velkou tradici, letos se jede již 29. ročník. Plný název – „Vuelta Ciclística Independencia Nacional República Dominicana“ – značí, že závod je oslavou národního dne nezávislosti, který Dominikánci slaví 27. února.
2. Jak ses na takový závod připravoval? Tvůj trenér nedávno uvedl informaci, že jste poněkud pozměnili rozložení tréninkových dávek a také je známé, že ses připravoval téměř 3 měsíce v zahraničí.
Závod samotný pro mě letos není příliš důležitý z hlediska výsledku, či mého účinkování, ale je významnou částí přípravy na letošní paralympijskou sezónu. Závod je pro nás ukončením náročného bloku zimní přípravy. Slovo „zimní“ má však letos pro mě význam pouze časový, protože podstatnou část tohoto období jsem naštěstí měl možnost strávit v teple, za což jsem moc vděčný ČATHS a svým osobním partnerům. Nadstandartní možnost přípravy je při současné absolutní profesionalitě cyklistiky hendikepovaných nezbytností a já si moc vážím toho, že díky podpoře mohu se světem stále držet krok. Po velice náročné objemové fázi tréninku během prosince a ledna bude pro mě Vuelta Dominicana vyvrcholením nabírání „hrubé fyzické kondice“ pro jarní závodní blok. Plánujeme, že ze základu z letošní zimy bych měl „žít“ až do paralympiády v Pekingu.
3. Pokud jsi doma a teplota je hluboko pod bodem mrazu, trénuješ v motolské hale a doma na trenažeru. Slyšeli jsme, že máš „chytrý trenažér“. O co jde?
Ano, mám doma speeciální cyklistický trenažér, který ve spojení s počítačem ideálně simuluje zátěž. Program zahrnuje množství „virtuálních tréninkových tratí“ různých profilů a délek. Stačí si jen vybrat kolik času chci na kole jet a v jak náročném terénu. Od plně rovinatých, až po brutální kopcovité etapy, známé např. z Giro d´Italia. Trenažér, řízen počítačem, pak pomocí elektromagnetické brzdy přidává a ubírá zátěž v závislosti na daném profilu trati. Takový trénink na trenažéru je často „výživnější“ než samotné ježdění venku. Je to jediný způsob „indoor tréniku“, který dokáži snést. Jinak totiž na klasických válcích, či běžném trenažéru umírám nudou již po půl hodině a nevydržím déle, něž hodinu. Na novém trenažéru jedu klidně přes tři hodiny. Je to určitě skvělý doplněk pro dny nepříznivého počasí.
4. Průměrná teplota v Dominikánské republice je nyní 30 stupňů. Vezeš s sebou nějaké speciální produkty sportovní výživy od firmy NUTREND, která se v této oblasti o tebe kompletně stará?
Samotný závod, i když ho jedu „pouze tréninkově“ je pro mě strašně náročný. Na startu je přes sto dvacet skvělých profesionálů a já tu nohu prostě nemám… Ale na druhou stranu v podobné konkurenci startuji často, takže vím, co mě čeká. Nicméně musím být na 100% připraven. Samozřejmostí je kompletní výživa a pitný režim od olomoucké firmy Nutrend. Horko, závodní stres a fyzická únava tělo vyčerpává a abych byl připraven druhý den podat stejný výkon, musím tělu dodat vše nezbytné. Kromě hypotonických a carnitinových nápojů, regeneračních drinků, energetických tyčinek a gelů, s sebou vezu i speciální minerály, vitamíny a kombinované produkty, které jsou pro můj optimální výkon a ochranu zdraví nezbytné.
5. Už jsi absolvoval několik ročníků tohoto závodu. Celé to zní velice exoticky, etapák v Dominikánské republice – jaká panuje divácká atmosféra během závodu v této zemi, která je především turistickým rájem?
Turistickým rájem Dominikánská republika určitě je, ale pouze v určitých oblastech. Jinak je to země velice chudá a zatím ještě „postupně se rozvíjející“. Ale lidé, i když často velice chudí, jsou neuvěřitelně milí, pohostinní a otevření. Ve vnitrozemí, kudy závod převážně vede, je pro obyvatele obrovskou atrakcí, a tak nejen při startu a v cíli, ale i během etap, fandí podél silnic tisíce lidí. A to je pro každého sportovce velice příjemné.
6. Stal ses velmi populární sportovní celebritou, při příjezdu do Dominikánské republiky tě vítají palcové titulky v novinách, absolvuješ návštěvu u prezidenta… Je to velmi významná propagace nejenom cyklistiky a sportu handicapovaných, ale i České republiky…
Ředitel závodu a zároveň president Dominikánské cyklistické federace, pan Juan Luis Rodriguez, který mě před čtyřmi lety na závod pozval, chtěl, abych se stal motivací pro místní mladé sportovce. Umí moje účinkování v závodě náležitě zpropagovat, a tak jsem se za ty tři ročníky stal „součástí“ závodu. Je příjemné, když vás už při tréninku zastavují okolo jedoucí řidiči a vítají po roce zpátky. Miluji tu otevřenost a pohodový život Dominkánců a jsem moc rád, že mě tak trochu považují za „svého“. Mám radost, že se i díky mému působení v závodě „našli“ dva mladí hendikepovaní cyklisté a doufám, že se brzy dostanou na světovou úroveň. Jsem připraven jim k tomu pomoci.
7. Máš na tuto sezónu úplně nové vybavení. Novinku firmy Mavic zapletaná, ultralehká karbonová kola, nový rám DURATEC máš nastříkaný v designu a barvách mistra světa. Co se skrývá pod lakem, karbon, či kombinace karbonu a hliníku, kterou ti firma DURATEC připravila do Bordeaux a na které jsi získal titul mistra světa?
Jde o rám Cappel CR1, který má trojúhelník hlavních trubek duralový, ale zadní stavba je karbonová. Díky unikátní konstrukci si rám zachoval tuhost pro ideální přenos síly, ale je zároveň šetrný k tělu závodníka, protože karbonová zadní stavba pohlcuje vibrace a rázy nerovné vozovky. je to vynikající kolo, které mě loni dovezlo k titulu mistra světa.
8. Na závody s tebou odjíždí i štáb České televize…
Jedná se o časosběrný dokument „Cesta k vítězství“, který by měl divákům přibližovat přípravu Romana Šebrleho na olympiádu a přípravu mojí na paralympádu v Pekingu. Vysílat se bude od poloviny března, každý týden pravděpodobně v sobotu podvečer. Z pověrčivosti z toho nejsem moc nadšen, ale na druhou stranu je to pro veřejnost jistě zajímavý projekt, který by měl ukázat, jak náročná – nejen fyzicky – je příprava na vrcholný sportovní podnik.
9. Vraťme se ještě jednou k závodu, jsi jediný handicapovaný cyklista světa, který obdržel pozvání na tento profesionální závod. Často závodíš s profesionály té nejvyšší kvality, příkladem je například kritérium po Tour de France v německém Rhede, kterého se účastní hvězdy Tour de France. Ale kritérium a etapový závod je obrovský rozdíl, jaké etapy tě čekají?
Délky etap se pohybují od 110km do 165km. Část je rovinatých, ty jsou velice rychlé, nervózní a nebezpečné. Etapy v kopcích zase bývají velice náročné svým profilem. Je to opravdu těžký závod, musím být po celou dobu stoprocentně koncentrovaný.
10. Závod pojedeš za nejlepší profesionální tým Dominikánské republiky. Jakou funkci v týmu máš?
Mám za úkol maximálně podporovat dva lídry a zároveň koordinovat a korigovat tři zbývající, většinou méně zkušené, závodníky. Tedy organizuji práci „nosičů vody“, což většinou dopadne tak, že všechnu „černou práci“ nakonec dělám sám… Ale o to větší mám radost, když se jednomu z lídrů podaří udělat dobrý výsledek. I když letos se (možná sobecky) budu více soustředit sám na sebe, tak aby závod pro mě osobně splnil svůj účel – aby byl co nejlepší přípravou na jarní závody a potažmo na vrchol sezóny – zářijové paralympijské hry v Pekingu!
